DATA:

13. ZÁŘÍ 1899 srazil v New Yorku taxík pana Henryho H. Blisse, 68letého obchodníka s nemovitostmi z Wall Street, když s kolegou vystupoval z tramvaje. O den později zemřel. Více na www.rememberbliss.org. (K vůbec prvnímu úmrtí při autonehodě zřejmě došlo již o tři roky dříve, 17. srpna 1896, což se nám ovšem nehodí kvůli datu. Tehdy zemřela Bridget Driscoll, když ji cestou na jakousi katolickou událost srazil u Crystal Palace v Londýně automobil jedoucí rychlostí 7 km/h. Hovořilo es tehdy o tom, jaká to byla strašlivá nehoda a že už by se něco takového nemělo nikdy opakovat!) Od té doby v této světové válce, kterou se nikdo ani neobtěžoval vyhlásit, padlo přes 17 milionů lidí. To je 250 tisíc osob ročně, jedno úmrtí každé dvě minuty. Jen v Americe je to 40 tisíc mrtvých - téměř stejně, kolik Američanů zahynulo ve válce ve Vietnamu - ale každý rok. V Evropě je na silnicích zabito 50 tisíc osob ročně a dalších 150 tisíc trvale invalidních. Dokonce i v Severním Irsku za posledních 25 konfliktu zahynulo více lidí pod koly aut než kulkou či bombou.

22. ZÁŘÍ je každoroční Den bez aut Evropské unie nazývaný "Ve městě bez auta". Je součástí Evropského týdne mobility, během něhož také probíhají dny zaměřené na veřejnou dopravu (16. 9.), cyklistiku (18. 9.) a oživení ulic a zelené stezky (20. 9.). Ve skutečnosti se jedná většinou o akci public relations Evropské unie a způsob, jak odpoutat pozornost od jejího prvořadého cíle: smísit všechny rozmanité země a kultury Evropy do jediné homogenizované neoliberální ekonomiky, za jejímž volantem pohodlně sedí největší evropské korporace. Nicméně i 22. září se mezi haldou potěmkinovských akcí najde pár dobrých věcí, většina z nich díky usilovné práci hrstky pokrokových měst. Když už se to celé stejně odehrává, proč nechytit eurokraty za ruce a nerozvrátit jejich akci nečím velkým a užitečným? Mohl by tento den být ideální příležitostí pro evropské aktivisty poukázat na nehoráznost dopravní politiky EU?

23. ZÁŘÍ je dnem, kdy Hitler v roce 1933 poprvé slavnostně kopl krumpáčem na staveništi první říšské dálnice (tzv. Hanzovní autodráhy Frankfurt-Basilej). V tento den se automobilu konečně po letech uskrovňování dostalo úplné přednosti v jízdě, bez níž nestál ani za polovic. Staré venkovské silnice byly úzké, plné oklik, prašné a nevedly všude. Tyto silničky, stavěné v malém měřítku a pro malé rychlosti, kroutící se podél potůčků a obcházející kopce a ústící přímo na hlavní náměstí, byly ideální pro jízdní kolo a koňský povoz, ale naprosto nevyhovující světoborné síle automobilu. Bylo zapotřebí docela nového druhu silnice, která umožní překonávat velké vzdálenosti vysokou rychlostí a bude vyhrazena pro motorovou dopravu - druhu silnice, jenž zajistí úspěch automobilu. Dálnice jsou plně v duchu Hitlerovy doktríny, jež měla německý národ přetavit do jednolité společnosti, pulzující jednotným rytmem, nebržděné místními zájmy nebo kulturními odlišnosti. Průmyslové pojetí světa může být efektivní jedině tehdy, je-li spojeno s vytvořením homogenní společnosti [což se dnes opakuje ve větším měřítku Evropské unie, která tak zbožňuje výraz "mobilita" - CB]. (text je s výjimkou závěrečné poznámky parafrází podle knihy Wolfganga Sachse "Z lásky k automobilu")

25. ZÁŘÍ je desátým výročím první cyklojízdy Critical Mass, kterou v roce 1992 uspořádali cyklisté v San Francisku. Účastnilo se jí 48 lidí, ale od té doby jízdy rychle rostly; dnes se odehrávají ve 230 městech světa a někdy se jich účastní až několik tisíc lidí. Probíhají obvykle poslední pátek v měsíci v podvečer. Neexistují tu žádní skuteční organizátoři; lidé se prostě jednou za měsíc sjedou a organicky se dohodnou, kam jízda pojede. Cyklisté tak vyjadřují heslo "My neblokujeme dopravu; my jsme doprava", jelikož každý jiný den v měsíci musí o své místo na ulici tvrdě bojovat s automobily. Největší jízdy bývají v Londýně, Sydney, Melbourne a San Francisku. (Viz www.critical-mass.org, www.criticalmasshub.com nebo jizdy.cyklopraha.cz).

A volitelný prémiový den pro ty, kdo chtějí skončit negativní akcí:

1. ŘÍJNA je datum počátku doby automobilové. Tento den totiž v roce 1908 spatřil světlo světa první vůz řady Model T pana Henryho Forda. Roku 1913 už sjížděly z výrobní linky každé tři minuty - zázrak masové výroby, která umožnila masovou motorizaci. Ford vynalezl novou strategii akumulace firemního bohatství; "Fordismus" se zakládal na masové výrobě na běžícím pásu, která produkovala standardizované spotřebitelské zboží, umožnila nahradit kvalifikované pracovníky narychlo zaučenými pásovými dělníky, což dalo vedení firem možnost dokonale ovládat pracovní proces. Odtud vzešel obrovský nový potenciál "vědeckého managementu" a automatizace, jež ruku v ruce přinesly obrovský nárůst produktivity práce, zatímco práci proměnily v nekonečné opakování nudných úkonů. Zvýšená produktivita umožnila současný růst platů i zisků. S rostoucími platy a poměrně dobře zajištěnou zaměstnaností, kterou fordovská produkce nabízela, se Fordismus stal základem masové spotřeby, jež byla nezbytnou podmínkou jeho vlastní reprodukce. V roce 1920 bylo jen na silnicích v USA 9 milionů aut. Netrvalo dlouho a celý průmyslový svět se stal obětí autokultury a individualistické konzumní kultury, jež společně zplodily mnoho současných společenských a ekologických problémů.